Střihanolistý jírovec maďal

Exponát měsíce 11 / 2024

Střihanolistý kultivar jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum L. ‘Laciniata’)

Jírovec maďal, známý také jako koňský kaštan, patří k nejznámějším okrasným dřevinám nejen v České republice, ale na celé severní polokouli. Je to jediný druh jírovce, který přirozeně roste v Evropě. (Dalších 14 druhů roste v různých oblastech severního mírného pásu Země a je známo i několik jejich kříženců.) S jedlým kaštanem (Castanea sativa) není příbuzný. Ačkoliv přirozeně roste jen na malém území, je už řadu staletí téměř všeobecně pěstován po téměř celé Evropě a Severní Americe (vyjma jejich nejsevernějších oblastí). Pro svůj krásný vzhled v době květu se jírovec maďal stal jedním z nejběžnějších pěstovaných okrasných stromů střední i západní Evropy. Kvůli svým plodům byl také často vysazován v oborách. Proto je mnohde běžnou součástí lesů, kde často samovolně zmlazuje. Zajímavá je historie tohoto druhu. Roku 1576 získal jeho semena (nám dobře známé kaštany) z Konstantinopole známý botanik Carolus Clusius, tehdy působící ve Vídni. V téže době přišel jírovec maďal také na naše území. První záznam o této okrasné výsadbě se týká okrasných výsadeb v Praze. Dodnes vlastně není jasné, na kterém z těchto dvou míst byl maďal v Evropě poprvé vysazen. Skutečná země jeho původu byla však kupodivu více než 250 let neznámá. Botanici dokonce uvažovali, že tento strom pochází ze severní Indie či až ze Severní Ameriky. Dnes už ale víme, že vlastí jírovce maďalu je Balkán. Pochází totiž ze dvou malých území v hornaté a neobydlené oblasti severozápadního Řecka a jižní Albánie, kde roste ve svahových lesích v okolí Ochridského jezera. Původní je snad také ve východním Bulharsku v pohoří Stara planina. Jako přírodní druh je jírovec maďal jen málo proměnlivý. Jsou známy sotva dvě desítky okrasných odrůd, které jsou uváděny a pěstovány jako tzv. kultivary. I ty však ve výsadbách najdeme vlastně jen zřídka – v podstatě hlavně v botanických sbírkách a arboretech. 

K nejnápadnějším patří střihanolistý kultivar, který má charakteristicky redukované listy. Tato přirozeně vzniklá dendrologická rarita má lístky, které tvoří nervatura (žilky) procházející velmi úzkou, nepravidelně tvarovanou a hrubě zubatou listovou čepelí. Tvarem stromu, tedy kmene i koruny (tzv. habitem) se od běžného typu liší jen málo: celkově bývá štíhlejší a pravděpodobně dorůstá i menších rozměrů. Jde o dlouho známou odchylku od běžného („normálního“) typu, která byla už roku 1842 popsána a publikována pod jménem Aesculus hippocastanum L. incisum. Určitě se jedná o přirozenou součást druhu, protože existuje více forem této odchylky, které vznikly nezávisle na sobě na různých místech a byly zahradníky či botaniky uváděny pod různými jmény. Například jedinec nalezený kolem roku 1844 byl pojmenovaný „Laciniata“, další byl kdysi nabízen ve školkách pod jménem „aspleniifolia“ atd. Pěkný mladý exemplář tohoto střihanolistého kultivaru známého jírovce můžeme vidět v Mostě nedaleko nemocnice. Roste ve Svážné ulici v okrasné skalce přímo před vchodem do domu č. p. 5. Další mladé stromky můžeme najít v Děčíně, Žatci a snad i jinde v severozápadních Čechách. Asi největším stromem tohoto kultivaru v České republice je starý jedinec rostoucí v zámeckém parku v Ploskovicích (okres Litoměřice). V současnosti dosahuje výšky kolem 19 m a průměru kmene téměř 60 cm. Teprve v roce 2022 se podařilo zjistit, že také vzácně plodí.

Text: Vít Joza