Slepí jeskynní brouci

Exponát měsíce 4 / 2018

Pozoruhodnou skupinou brouků jsou druhy, které trvale žijí pod zemským povrchem. Jde o druhy žijící v půdě, nebo pod hluboko zapadlými kameny, ty se nazývají endogenní. Druhy, které trvale žijí v jeskyních nebo propastech, se nazývají troglobiontní. Všechny tyto druhy se během evoluce zcela přizpůsobily trvalému pobytu v prostředí bez světla. Mají dlouhé smyslové chloupky, postrádají pigment a převážná většina z nich nemá oči. Vzhledem ke skrytému způsobu života patří mezi vzácné až velmi vzácné druhy, které není snadné objevit. Mnoho z nich obývá rozsáhlé jeskynní systémy a další podzemní biotopy. Ve sbírkách tak patří k tomu nejcennějšímu. Další zajímavostí je, že díky trvalému pobytu v podzemí ztratily možnost létat a tak se vyskytují jen na určitých izolovaných místech. Charakteristickým znakem těchto slepých tvorů je pomalý a váhavý pohyb. Většina z nich patří mezi endemity, tedy druhy žijící pouze na jediném místě na světě. Například každá jeskyně má svou specifickou faunu a tak pokud chceme najít určitý druh, musíme si zjistit, v jaké jeskyni přesně žije. V jeskyni o kilometr vedle bude zase druh jiný.

Územím, kde se vyskytuje největší množství jeskynních brouků, ale samozřejmě i dalších bezobratlých jako jsou nejrůznější slepí korýši, pavouci apod., je Balkánský poloostrov. Důvodem jsou rozsáhlé krasové oblasti se stovkami jeskyní, často i několik kilometrů dlouhých. U nás se s pravými jeskynními brouky nesetkáme, žije tu však řada slepých druhů žijících v půdě nebo ve starém dřevě.

Jeskynní střevlík rodu Typhlotrechus z jeskyně Ozajlska Špijla v Chorvatsku