Selské stříbro

Exponát měsíce 12 / 2021

Stříbřené sklo - tzv.„selské stříbro“

Ukázka skleněných stříbřených předmětů ze sbírek mosteckého muzea.

Takzvané „selské stříbro“ se vyskytovalo v běžných domácnostech druhé poloviny 19. století, kde nahrazovalo luxusní stříbrné nádobí. Jednalo se o svícny, pohárky, vázičky, křížky, misky a figurky.

Toto sklo je zajímavé svou technologií. Historie vývoje a výroby stříbřeného skla začíná na britských ostrovech ve čtyřicátých letech 19. století, kde byla roku 1849 tato technologie patentována (F. H. Thomson, E. Vanish). Do Evropy se rozšířila v polovině padesátých let. V českých zemích se výroba rozvíjí od  šedesátých let především v severních Čechách, Šumavě a na Jihlavsku. Největšího rozmachu zaznamenala výroba v 80. letech 19. století. Koncem 19. století zájem o užitkové stříbřené sklo upadá. Stříbření skla se začátkem 20. století používalo k výrobě termosek a reflektorů.

O rozšíření a výrobu se zasloužili mnozí obchodníci a skelmistři, můžeme zmínit Wilhelma Hofmanna, pražského obchodníka se sklem a majitelem sklářských rafinérií v Praze a severních Čechách, majitel rafinérie na zušlechtění skla Adalberta Scheinostu z Nového Boru.

Jedná se o dekorační techniku redukčního stříbření, vynalezenou pro zhotovování reflexní vrstvy zrcadel, posléze se začala používat i k zušlechťování dutého skla. Sklo se foukalo do speciálních forem tak, aby vznikl předmět s dutými stěnami. Tento prostor byl vystříbřen roztokem stříbra, který se vlíval malým otvorem do vnitřního prostoru. Roztok se rozl po celé vnitřní ploše a přebytek se vylil. Po vysušení se otvor zazátkuje, aby nedošlo k poškození citlivé stříbrné vrstvy. Zátky jsou skleněné přitmelené destičky nebo olověné.

text: Dagmar Pícová