cs
de
en
Exponát měsíce 7 / 2017
Tento druh obývá teplejší oblasti Evropy a Asie. Brouci se objevují od května do července a za příhodných podmínek je možné je pozorovat i v okolí Mostu. Dospělí brouci, často i ve velkém množství, okusují listy listnatých stromů a keřů např. jasanu, ptačího zobu, vrby, zimolezu nebo šeříku.
Puchýřník lékařský patří mezi majkovité brouky a stejně jako další zástupci této čeledi dokáže vylučovat jedovatou látku nazývanou kantharidin. U puchýřníků však vylučují jedovatou látku pouze samečkové. Při páření ji předávají samičce, která je následně přenáší na vajíčka. Při kontaktu s lidskou pokožkou vyvolává Kantharidin dermatitidu s bolestivými a hnisajícími puchýři. Nebezpečné je zasažení oka, kdy může dojít až k oslepnutí.
Puchýřník je v mnoha zemích známý rovněž jako "španělská muška" a byl v minulosti často využíván jako účinné afrodiziakum. Francouzský šlechtic Markýz de Sade ho například podával prostitutkám při orgiích. Kantharidin totiž při nižších koncentracích vyvolává překrvení pohlavních a močových orgánů a často vede k bolestivé erekci u mužů. Používání těchto afrodiziak s sebou však neslo vysoké nebezpečí předávkování a úmrtí.
Jed však nepůsobí na všechny živočichy stejně. Některé druhy jsou vůči jedu imunní, nebo jej v sobě kumulují. Mezi odolné živočichy patří především hrabaví ptáci a žáby.
Lidé se snažili jed z puchýřníka využívat i jinak. Ve starověku se odvar z puchýřníků používal při popravách, naopak ve středověku byla snaha z něj udělat léčivo. Prášek nebo tinktura z puchýřníků se využívaly jako lék proti velkému množství nemocí od revmatizmu po vzteklinu. U žen se využíval dokonce jako prostředek pro přerušení těhotenství.